Mural s portrétem Mariny Grigorijevny je jednou z nejznámějších připomínek války na východní Ukrajině. V centru Avdijivky je pak ještě jeden skromný pomník poskládaný ze střepin a úlomků střel, které dopadly do města. Na něm visí několik vybledlých fotek těch, kteří při ostřelování města přišli o život.

Skromné ukrajinské památníky ostře kontrastují s těmi ze sovětských časů. U kulturního domu na okraji Avdijivky se do výšky tyčí obrovská stíhačka z betonu a jména vyvedená na žulových deskách pod ní připomínají padlé vojáky Rudé armády. To ostatně odpovídá myšlence Sovětského svazu: obrovské impérium si svou velikost potřebovalo dokazovat i v monumentálních památnících svých vítězství za druhé světové války.

Když se však člověk vydá až těsně k frontové linii, spatří u cesty před posledním kontrolním stanovištěm několik vlajek ukrajinských vojenských jednotek. Jsou připomínkou těch, kteří padli při obraně Avdijivky a především „Promky“, strategické vyvýšeniny nad městem. Pod vlajkami leží rozstřílený vrak vojenské dodávky a v písku pod vlajkami jsou úhledně vyskládané zbytky střepin a prázdných nábojnic. Portréty padlých jsou někdy i jen pár měsíců staré. Tady válka ještě neskončila.

Viktor byl zraněn, když stál ve frontě na vodu. Ve válečných oblastech jsou totiž základní služby, jako je voda, plyn nebo elektřina, často úplně nedosažitelné. A situace se často nezlepší ani v momentě, kdy největší boje utichnou. V Avdijivce už voda teče a vytápění během zimy zajišťuje místní koksovna. V okolních vesnicích je však situace stále bezútěšná. Ostřelování často zničilo místní studny nebo poničilo čerpadla. Některé humanitární organizace proto dováží v plastových barelech tu nejzákladnější komoditu, pitnou vodu.

Ani v zimě se však situace nijak nelepší, protože za největších mrazů není čím topit. Frontová linie totiž přetnula zásobovací trasy a z uhlí – dříve běžně komodity a symbolu Donbasu – se stala nedosažitelná surovina. Dřevo z okolních lesů, které ještě bylo kvůli minám možné považovat za bezpečné, je za ty roky už dávno vysbírané.

Od počátku války zahynulo podle úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva na východní Ukrajině zhruba 13 000 lidí, z toho čtvrtina civilistů. Dalších více než 30 000 lidí bylo zraněno. Jedná se však jen o odhady, protože na straně separatistů nelze dohledat důvěryhodné statistiky. Do obětí z řad civilistů se nicméně počítají i cestující letu z Nizozemska do Malajsie, který byl nad východní Ukrajinou sestřelen v létě roku 2014.

Počet zraněných nebo zabitých civilistů v oblasti Donbasu každý rok klesá, neznamená to však, že by nikdo kvůli prodlužující se válce nepřišel o život. Častým důvodem zranění nebo úmrtí jsou miny. Odhaduje se, že po skončení konfliktu by trvalo zhruba 15 let, než by bylo území zbavené všech min a nevybuchlé munice.