vrásky
vnuk
zpěv

Marina Grigorijevna je nejznámější žena v Avdijivce. Ne všichni ale vědí o tom, co se stalo jí a jejímu manželovi, když válka teprve začínala.

  • Image
  • Velký portrét Mariny Grigorijevny je jen jednou z připomínek obětí války. Jak vypadají ty další?

    Mural s portrétem Mariny Grigorijevny je jednou z nejznámějších připomínek války na východní Ukrajině. V centru Avdijivky je pak ještě jeden skromný pomník poskládaný ze střepin a úlomků střel, které dopadly do města. Na něm visí několik vybledlých fotek těch, kteří při ostřelování města přišli o život.

    Image

    Skromné ukrajinské památníky ostře kontrastují s těmi ze sovětských časů. U kulturního domu na okraji Avdijivky se do výšky tyčí obrovská stíhačka z betonu a jména vyvedená na žulových deskách pod ní připomínají padlé vojáky Rudé armády. To ostatně odpovídá myšlence Sovětského svazu: obrovské impérium si svou velikost potřebovalo dokazovat i v monumentálních památnících svých vítězství za druhé světové války.

    Image

    Když se však člověk vydá až těsně k frontové linii, spatří u cesty před posledním kontrolním stanovištěm několik vlajek ukrajinských vojenských jednotek. Jsou připomínkou těch, kteří padli při obraně Avdijivky a především „Promky“, strategické vyvýšeniny nad městem. Pod vlajkami leží rozstřílený vrak vojenské dodávky a v písku pod vlajkami jsou úhledně vyskládané zbytky střepin a prázdných nábojnic. Portréty padlých jsou někdy i jen pár měsíců staré. Tady válka ještě neskončila.

    Image
  • Image
  • Proč musel jít Viktor pro vodu ven z domu? A jak to ve válce vypadá s elektřinou a vytápěním?

    Viktor byl zraněn, když stál ve frontě na vodu. Ve válečných oblastech jsou totiž základní služby, jako je voda, plyn nebo elektřina, často úplně nedosažitelné. A situace se často nezlepší ani v momentě, kdy největší boje utichnou. V Avdijivce už voda teče a vytápění během zimy zajišťuje místní koksovna. V okolních vesnicích je však situace stále bezútěšná. Ostřelování často zničilo místní studny nebo poničilo čerpadla. Některé humanitární organizace proto dováží v plastových barelech tu nejzákladnější komoditu, pitnou vodu.

    Image

    Ani v zimě se však situace nijak nelepší, protože za největších mrazů není čím topit. Frontová linie totiž přetnula zásobovací trasy a z uhlí – dříve běžně komodity a symbolu Donbasu – se stala nedosažitelná surovina. Dřevo z okolních lesů, které ještě bylo kvůli minám možné považovat za bezpečné, je za ty roky už dávno vysbírané.

  • Image
  • Kolik lidí bylo zraněno stejně jako Viktor? A kolik jich ve válce zemřelo?

    Od počátku války zahynulo podle úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva na východní Ukrajině zhruba 13 000 lidí, z toho čtvrtina civilistů. Dalších více než 30 000 lidí bylo zraněno. Jedná se však jen o odhady, protože na straně separatistů nelze dohledat důvěryhodné statistiky. Do obětí z řad civilistů se nicméně počítají i cestující letu z Nizozemska do Malajsie, který byl nad východní Ukrajinou sestřelen v létě roku 2014.

    Počet zraněných nebo zabitých civilistů v oblasti Donbasu každý rok klesá, neznamená to však, že by nikdo kvůli prodlužující se válce nepřišel o život. Častým důvodem zranění nebo úmrtí jsou miny. Odhaduje se, že po skončení konfliktu by trvalo zhruba 15 let, než by bylo území zbavené všech min a nevybuchlé munice.

Podívejte se na další příběhy

Image

Zapomenutá válka

Forgotten war
Rozšiřte si prosím okno prohlížeče.
Image